čtvrtek 18. září 2014

Soutěž s Vivi

Soutěžit můžete o krásné ceny ze Starbucks TADY

středa 16. října 2013

Mánie...

většina lidí ji má. Někdo celoživotně, někdo nárazově. Já to mám půl na půl :-)

Mezi moje nejoblíbenější a celoživotní mánie patří sbírání kamenů (rok a půl jsme vozili pod sedadlem v autě kámen velikosti mužské dlaně a nikomu to nepřišlo ani trochu divné), laků na nehty (ovšem průběžně se jich zase zbavuju abych to vůbec měla kam dávat a taky se mi v různých životních obdobích mění odstíny... ještě před rokem bych na nehty nedala nic s nádechem do růžova a jedinou možnou volbou pro mě byla modrá nebo zelená... a dnes? mám asi tak triliardu různě růžových laků :-), náušnic (ty už si sama vyrábím s čímž se pojí syslení různých druhů korálků) a receptů (které málokdy uvařím... už jako malá jsem měla kuchařku, ve které bylo přes dvacet receptů na přípravu kapra a to mi bylo asi 8 let).

Mou momentální mánií je háčkování. Asi si řeknete, že sem upadla na hlavu, ale je to neskutečně uklidňující a navíc zima má být letos obzvlášť tuhá (což mi připomíná, že si musím ještě pořídit jednu bundu). Takže teď jenom sedím s háčkem v ruce a zásobuju se čepicema. Už mám 4 + nějaké co odcestovaly k ségře nebo jinam. Nejspíš jich pár spíchnu i na vánoce jako dárek. Současně se snažím vymyslet nějaký originální motiv na ozdobu. Nevím jestli střídat brože nebo přišít korálky nebo co...

Příze a háčky se mi tu válí už víc než rok a ani sem se jich netkla, ale teď z ničeho nic mě to chytlo a asi mě to dlouho nepustí... teda dokud nebudou všechny hlavinky v teple :-)

A co vaše mánie a úlety?

pondělí 14. října 2013

Podzim make me happy...

Dámy vrátila jsem se!

Na blogu nepřibylo nic od května. V té době jsem měla hodně volného času, takže jsem pořád jenom cvičila a přemýšlela, jak shodit další a další kila. Dneska je to jinak.

Brala jsem svoje hubnutí tak vážně, že se se mnou podle slov mých blízkých už nedalo mluvit o ničem jiném. Pořád jsem četla knížky (zásadně o hubnutí  a cvičení), pořád jsem koukala na filmy a seriály (Zhubni nebo přiber, Jste to, co jíte a The Biggest looser,..) a pořád jsem chodila ven (plavat, jezdit na kole,...)... no zkrátka se všechno motalo kolem shazování až jsem po několika měsících a pár kilech dole zjistila, že mám totálně vymytý mozek.

Dala jsem si indiánka, koupila si Elle a začala znovu normálně přemýšlet.

Ano, shozená kila jsem nabrala zpět, ale nakonec jsem i s konfekční velikostí 42-44 spokojenější než před tím. Zase jsem začala chodit do knihovny a hlavně začala přemýšlet pozitivně. Nakonec jsem si našla novou práci  a nestíhala jsem už naprosto nic (sled dvanáctek někdy i pět šest dní po sobě dá člověku pěkně zabrat). No teď jsem zase na pracáku, ale vypadá to, že se zase blýská na lepší časy a snad už v listopadu budu zase zaměstnancem.


Tak to je posledních asi šest měsíců, ve kterých se stalo hodně věcí, které zase trochu posunuly můj život. Některé dopředu, některé trochu do boku a teď musím zase zjistit jak ho začít žít tak abych byla šťastná.


Jak vy zvládáte životní kotrmelce?

pondělí 15. dubna 2013

Trampolínky aneb vyzkoušela jsem pro vás...

Přesto, že jsem zase úspěšně přibrala 2 kila (ano, moje relaxační dva týdny, které zahrnovaly převážně přežírání se čokoládou a žádný sport - tak čemu se divím, že?) jsem se nechala překecat kamarádkou a šla jsem s ní na včerejší lekci trampolínek. Nebyla to pro mě novinka, ale vůbec jsem netušila, že se to cvičí i u nás na Vsetíně (zapadákově, kde toho moc není, ač se tváří kulturně). Skákání, i když přes švihadlo, pro mně není velký problém, ale skákat hodinu jsem zatím nezkoušela.

Jak to probíhá?
Začátek byl super, celkem mi to šlo, než jsem zjistila, že to vlastně dělám celou dobu špatně :-) Jedna důležitá věc na začátek: Vyberte si trampolínku, která má všechny nožky respektive všechny gumy na nich, aby se vám pak neviklala. Pak bych určitě doporučila si přetřít madlo. Nikdy nevíte, kdo se tam potil před vámi. Pak se jede rozehřátí. Hopsá se jen tak, ani nemusíte do rytmu. Tahle fáze trvá tak deset minut. To už jsem já byla polomrtvá a utírala si rudé čelo ručníkem, který si sebou určitě vemte. Vydýchávali jsme se asi každých 10 minut (cca 2 - 3 písničky), což je v pohodě a stačí to. Já tím, že jsem tam byla poprvé, tak jsem se věšela na madlo častěji. Na konci je čtvrthodinka na posilování, které se mi vůbec nelíbilo, protože dělat sklapovačky na měkké podložce byl fakt hnus.

Co si vzít?

  • Boty! - boty by měly mít hladkou světlou podrážku, aby nedošlo k protržení trampolíny a nebo počmárání parket černou podrážkou. Samozřejmě boty máme hlavně proto, abychom si nevymkli kotník.
  • Pití - to je jasné. Doporučuju nepít moc, protože pak vám to bude žbluňkat v žaludku a nebude vám to příjemné.
  • Ručník - věřte mi, že budete potřebovat utřít zpocené tělo i madlo :-)
  • Malou svačinku - po cvičení si budete chtít dát něco malého

Jak se mi spalovalo?
Nikdy jsem za tak krátký čas nespálila tolik!
Za hodinu skákání jsem spálila: 657 kcal!!!
Průměrný tep byl: 167 tepů




A jak se mi to líbilo?
Strašně! Já vím, že na to, co já potřebuju hubnout to není to pravé ořechové a spíš si tam můžu ublížit, ale bavilo mě to a určitě to jednou týdně neuškodí.

Je to šílený záběr na nohy, ruce jsem si moc neprocvičila, protože jsem absolutně nestíhala sledovat nohy a ještě do toho přidávat ruce.

Jediné, co se mi nelíbilo bylo posilování na konci, protože mi přijde jako totální kravina dělat sklapovačky na měkkém. Bolely mě záda, tak jsem toho nechala. Nemusím mít všechno, že :-)

Jinak dneska jedu na kolo a na brusle, tak zas něco pospaluju :-)


Co vy a trampolínky? Byli jste si už zaskákat?

A ani mě ty achilovky mě nebolely, tak z toho nemusíte mít strach :-)

pátek 12. dubna 2013

Stařenka Oggová a jiné zajímavosti

Zdravím při pátku svoje blogové příznivce :-)

Dneska jsem vám chtěla napsat zase něco o knížkách. A pak jsem si řekla, že vám radši napíšu něco o Stařence Oggové a Terry Pratchettovi. Možná jeho knížky znáte jenom od vidění (protože jejich přebaly jsou nepřehlédnutelně barevné a šílené), ale pokud je znáte od přečtení, tak je bez pochyby milujete.

K zeměplošským knížkám mě dovedla známá, která mi v okamžiku největší knižní nouze (aneb jsem na dovolené a po dvou dnech mám přečtené obě knížky, které jsem si přivezla) nabídla k přečtení Soudné sestry. A tehdy začal vztah mezi mnou a Stařenkou Oggovou.

Stařenka Oggová je velmi milá, velmi tvrdohlavá osoba se svébytným smyslem pro humor. Klan Oggů, kterému Stařenka vládne, obývá hory Beraní hlavy. Stařenka Oggová je ten typ člověka, který když má nějaký problém, dá si ještě jeden koláček, protože s plným břichem se všechno líp zvládá :-)


Terry Pratchett své postavy vystavěl podle skutečných smrtelníků, takže si neustále připadáte, že ty postavy znáte. Třeba moje Stařenka Oggová je mamčina nejlepší kamarádka, která věčně sedí před karavanem, kouří a poslouchá staré songy a vyzařuje takový klid, že máte chuť si aspoň na chvilku lehnout do trávy a koukat do mraků. Dává vám to pocit, že svět je aspoň pro tenhle okamžik naprosto v pořádku.

Kromě toho, že se budete v některých postavách poznávat, se u knížek strašně moc nasmějete. Obzvlášť u těch, kde vystupuje Stařenka Oggorá. Za sebe doporučuju Soudné sestry, Čarodějky na cestách - tu miluju asi ze všech nejvíc, Dámy a pánové, Čaroprávnost nebo Maškarádů - která je na motivy fantoma opery. Pro kuchařinky je v nabídce taky skvělá kuchařka Stařenky Oggové. Najdete tam výborný recept na pomazánku z Ježíkovce. Dělá se takto:

Pomazánka z Ježíkovce

Potřebujeme:

  • Ježíkovce
  • vajíčko uvařené na tvrdo
  • cibuli nakrájenou na jemno
  • sardelovou pastu
  • tavený sýr nebo máslo
  • hořčice (plnotučná)
Pozn: Ježíkovec je ryba žijící na Zeměploše. Jeho porcování je velmi náročné, protože je velice jedovatý, takže musíme mít v jeho porcování praxi. Stačí jednou špatně říznout a vaše pomazánka se stane smrtící zbraní hromadného ničení.


Postup
Naporcujeme Ježíkovce. Nejedovaté kousky nasekáme na malinkaté kousíčky. Pokud neseženete Ježíkovce, můžete jej nahradit jakoukoliv konzervovanou rybou, která žije na Zemi (navrhuji sardinky, makrelu, tuňáka a podobně). Přidáme ostatní ingredience a dochutíme podle vlastního uvážení.

Dobrou chuť!

PS: Kdyby vám snad připadalo, že to chutná jako rybí pomazánka, nenechte se zmást :-)

čtvrtek 11. dubna 2013

Omáčka z červeného pepře...

...aneb jak si zpestřit čtvrteční večer...

Jsem neskutečně zimomřivá. Je to moje celoživotní prokletí. I v létě spávám v teplých ponožkách, za což se mi vždycky všichni smáli. Coby celoživotně zmrzlá dívka mám doma celou sadu nahřívacích polštářků do mikrovlnky. Takových těch naplněných pohankou, zrním a podobně.

Příběh se začíná někdy v úterý, kdy jsem příteli dělala smažák s papričkama jalapeňos (z polotovaru, protože on to má rád). K papričkám byla přibalená i omáčka z červeného pepře. Protože byla právě vytažená z mrazáku tak neomáčkovala. Nezbylo mi nic jiného než ji rozehřát v mikrovlnce. Plastový kelímek ve kterém byla ale nevydržel ten nápor tepla, pokroutil se a omáčka vytekla....a já na ni zapomněla a nechala mikrovlnku zaprasenou až do dneška, kdy se to všechno stalo.

Vzhledem k tomu, že má přítel dneska v telce fotbal a tudíž mi nemůže v ložnici zahřívat nohy, musela jsem sáhnout po nahřívací "technice". Jako vždyky otevřu mikrovlnku, prsknu do ní pytlík, nastavím na tři minuty a jdu se věnovat (= otravovat při fotbalu) příteli. Za chvilku to cinklo. Vezmu pytlík, hodím si ho na dlaň a najednou šílená bolest. Pytlík letěl na zem a já jsem nechápala, co se to sakra děje. Podívám se pořádně a na pytlíku se škvařila ta pitomá pepřová omáčka jejíž zbytky se zase mně snažily zapékat do dlaně. Okamžitě následovala studená, studenější a ledová voda. Teď mi v tom cuká a bolest se spíš stupňuje, tak to chladím mraženou kukuřicí, která vždycky aspoň na chvilku pomůže. Ještě že ji mám vždycky po ruce.


A co vám pomáhá na studené nohy?


PS: Ano, mikrovlnka je stále stejně zaprasená. Ano, jsem nepoučitelná :-) Ale zítra to uklidím, slibuju a přísahám na svou spařenou dlaň!

Včela

Stála jsem na balkoně, kouřila a dávala si v duchu dohromady svůj dnešní článek o tom, jak nevěřím víkendové předpovědi. Že se nenechám nachytat, protože nechci být zklamaná z toho, že nebude tak hezky jak všichni hlásají. A pak přiletěla včela. Sedla si mi na mikinu, chvilku si spočinula a letěla dál.



Jaro je doopravdy tady!
Včely nelžou, ne?