Trampolínky aneb vyzkoušela jsem pro vás...

Přesto, že jsem zase úspěšně přibrala 2 kila (ano, moje relaxační dva týdny, které zahrnovaly převážně přežírání se čokoládou a žádný sport - tak čemu se divím, že?) jsem se nechala překecat kamarádkou a šla jsem s ní na včerejší lekci trampolínek. Nebyla to pro mě novinka, ale vůbec jsem netušila, že se to cvičí i u nás na Vsetíně (zapadákově, kde toho moc není, ač se tváří kulturně). Skákání, i když přes švihadlo, pro mně není velký problém, ale skákat hodinu jsem zatím nezkoušela.

Jak to probíhá?
Začátek byl super, celkem mi to šlo, než jsem zjistila, že to vlastně dělám celou dobu špatně :-) Jedna důležitá věc na začátek: Vyberte si trampolínku, která má všechny nožky respektive všechny gumy na nich, aby se vám pak neviklala. Pak bych určitě doporučila si přetřít madlo. Nikdy nevíte, kdo se tam potil před vámi. Pak se jede rozehřátí. Hopsá se jen tak, ani nemusíte do rytmu. Tahle fáze trvá tak deset minut. To už jsem já byla polomrtvá a utírala si rudé čelo ručníkem, který si sebou určitě vemte. Vydýchávali jsme se asi každých 10 minut (cca 2 - 3 písničky), což je v pohodě a stačí to. Já tím, že jsem tam byla poprvé, tak jsem se věšela na madlo častěji. Na konci je čtvrthodinka na posilování, které se mi vůbec nelíbilo, protože dělat sklapovačky na měkké podložce byl fakt hnus.

Co si vzít?

• Boty! - boty by měly mít hladkou světlou podrážku, aby nedošlo k protržení trampolíny a nebo počmárání parket černou podrážkou. Samozřejmě boty máme hlavně proto, abychom si nevymkli kotník.
• Pití - to je jasné. Doporučuju nepít moc, protože pak vám to bude žbluňkat v žaludku a nebude vám to příjemné.
• Ručník - věřte mi, že budete potřebovat utřít zpocené tělo i madlo :-)
• Malou svačinku - po cvičení si budete chtít dát něco malého

Jak se mi spalovalo?
Nikdy jsem za tak krátký čas nespálila tolik!
Za hodinu skákání jsem spálila: 657 kcal!!!
Průměrný tep byl: 167 tepů

A jak se mi to líbilo?
Strašně! Já vím, že na to, co já potřebuju hubnout to není to pravé ořechové a spíš si tam můžu ublížit, ale bavilo mě to a určitě to jednou týdně neuškodí.

Je to šílený záběr na nohy, ruce jsem si moc neprocvičila, protože jsem absolutně nestíhala sledovat nohy a ještě do toho přidávat ruce.

Jediné, co se mi nelíbilo bylo posilování na konci, protože mi přijde jako totální kravina dělat sklapovačky na měkkém. Bolely mě záda, tak jsem toho nechala. Nemusím mít všechno, že :-)

Jinak dneska jedu na kolo a na brusle, tak zas něco pospaluju :-)

Co vy a trampolínky? Byli jste si už zaskákat?

A ani mě ty achilovky mě nebolely, tak z toho nemusíte mít strach :-)

Stařenka Oggová a jiné zajímavosti

Zdravím při pátku svoje blogové příznivce :-)

Dneska jsem vám chtěla napsat zase něco o knížkách. A pak jsem si řekla, že vám radši napíšu něco o Stařence Oggové a Terry Pratchettovi. Možná jeho knížky znáte jenom od vidění (protože jejich přebaly jsou nepřehlédnutelně barevné a šílené), ale pokud je znáte od přečtení, tak je bez pochyby milujete.

K zeměplošským knížkám mě dovedla známá, která mi v okamžiku největší knižní nouze (aneb jsem na dovolené a po dvou dnech mám přečtené obě knížky, které jsem si přivezla) nabídla k přečtení Soudné sestry. A tehdy začal vztah mezi mnou a Stařenkou Oggovou.

Stařenka Oggová je velmi milá, velmi tvrdohlavá osoba se svébytným smyslem pro humor. Klan Oggů, kterému Stařenka vládne, obývá hory Beraní hlavy. Stařenka Oggová je ten typ člověka, který když má nějaký problém, dá si ještě jeden koláček, protože s plným břichem se všechno líp zvládá :-)

Terry Pratchett své postavy vystavěl podle skutečných smrtelníků, takže si neustále připadáte, že ty postavy znáte. Třeba moje Stařenka Oggová je mamčina nejlepší kamarádka, která věčně sedí před karavanem, kouří a poslouchá staré songy a vyzařuje takový klid, že máte chuť si aspoň na chvilku lehnout do trávy a koukat do mraků. Dává vám to pocit, že svět je aspoň pro tenhle okamžik naprosto v pořádku.

Kromě toho, že se budete v některých postavách poznávat, se u knížek strašně moc nasmějete. Obzvlášť u těch, kde vystupuje Stařenka Oggorá. Za sebe doporučuju Soudné sestry, Čarodějky na cestách - tu miluju asi ze všech nejvíc, Dámy a pánové, Čaroprávnost nebo Maškarádů - která je na motivy fantoma opery. Pro kuchařinky je v nabídce taky skvělá kuchařka Stařenky Oggové. Najdete tam výborný recept na pomazánku z Ježíkovce. Dělá se takto:

Pomazánka z Ježíkovce

Potřebujeme:

• Ježíkovce
• vajíčko uvařené na tvrdo
• cibuli nakrájenou na jemno
• sardelovou pastu
• tavený sýr nebo máslo
• hořčice (plnotučná)

Pozn: Ježíkovec je ryba žijící na Zeměploše. Jeho porcování je velmi náročné, protože je velice jedovatý, takže musíme mít v jeho porcování praxi. Stačí jednou špatně říznout a vaše pomazánka se stane smrtící zbraní hromadného ničení.

Postup
Naporcujeme Ježíkovce. Nejedovaté kousky nasekáme na malinkaté kousíčky. Pokud neseženete Ježíkovce, můžete jej nahradit jakoukoliv konzervovanou rybou, která žije na Zemi (navrhuji sardinky, makrelu, tuňáka a podobně). Přidáme ostatní ingredience a dochutíme podle vlastního uvážení.

Dobrou chuť!

PS: Kdyby vám snad připadalo, že to chutná jako rybí pomazánka, nenechte se zmást :-)

Omáčka z červeného pepře...

...aneb jak si zpestřit čtvrteční večer...

Jsem neskutečně zimomřivá. Je to moje celoživotní prokletí. I v létě spávám v teplých ponožkách, za což se mi vždycky všichni smáli. Coby celoživotně zmrzlá dívka mám doma celou sadu nahřívacích polštářků do mikrovlnky. Takových těch naplněných pohankou, zrním a podobně.

Příběh se začíná někdy v úterý, kdy jsem příteli dělala smažák s papričkama jalapeňos (z polotovaru, protože on to má rád). K papričkám byla přibalená i omáčka z červeného pepře. Protože byla právě vytažená z mrazáku tak neomáčkovala. Nezbylo mi nic jiného než ji rozehřát v mikrovlnce. Plastový kelímek ve kterém byla ale nevydržel ten nápor tepla, pokroutil se a omáčka vytekla....a já na ni zapomněla a nechala mikrovlnku zaprasenou až do dneška, kdy se to všechno stalo.

Vzhledem k tomu, že má přítel dneska v telce fotbal a tudíž mi nemůže v ložnici zahřívat nohy, musela jsem sáhnout po nahřívací "technice". Jako vždyky otevřu mikrovlnku, prsknu do ní pytlík, nastavím na tři minuty a jdu se věnovat (= otravovat při fotbalu) příteli. Za chvilku to cinklo. Vezmu pytlík, hodím si ho na dlaň a najednou šílená bolest. Pytlík letěl na zem a já jsem nechápala, co se to sakra děje. Podívám se pořádně a na pytlíku se škvařila ta pitomá pepřová omáčka jejíž zbytky se zase mně snažily zapékat do dlaně. Okamžitě následovala studená, studenější a ledová voda. Teď mi v tom cuká a bolest se spíš stupňuje, tak to chladím mraženou kukuřicí, která vždycky aspoň na chvilku pomůže. Ještě že ji mám vždycky po ruce.

A co vám pomáhá na studené nohy?

PS: Ano, mikrovlnka je stále stejně zaprasená. Ano, jsem nepoučitelná :-) Ale zítra to uklidím, slibuju a přísahám na svou spařenou dlaň!

Včela

Stála jsem na balkoně, kouřila a dávala si v duchu dohromady svůj dnešní článek o tom, jak nevěřím víkendové předpovědi. Že se nenechám nachytat, protože nechci být zklamaná z toho, že nebude tak hezky jak všichni hlásají. A pak přiletěla včela. Sedla si mi na mikinu, chvilku si spočinula a letěla dál.

Jaro je doopravdy tady!

Včely nelžou, ne?

Maddean huslenská Süperštar

Ptali jste se mě jak dopadlo hraní, které domluvila ségra... Dopadlo to nad očekávání dobře. Hospoda byla plná a paní hospodská to zhodnotila jako prozatím nejlepší letošní akci a poprosila nás jestli bysme jí nezahráli i na "pálení čarodějnic" (zatím jsem se radši ségry neptala jestli už to domluvila nebo ne :-)

Kdyby někoho zajímalo jaký hrajeme repertoár, tak je to taková ta klasika - Mozart, Bach, Bethowen :-) Ne, spíš Chinaski, Kryštof, Divokej Bill, táborákové písničky z Já písničky, Kabáti, ale taky Pink nebo Amy Winehouse, které miluju já. Sice se to tam moc nehodilo, ale já jsem si to nemohla odpustit. Lidi se moc nepřidávali a chlapi by si asi radši pustili fotbal, ale hlavně, že hospodská byla spokojená.

Jinak já a kytara, to je kapitola sama pro sebe. Nikdy jsem se neučila na nějaké ZUŠce a neměla jsem žádného učitele. Ke kytaře jsem měla z počátku spíš odpor, protože na kytaru hrají všichni z rodiny, a tak se předpokládalo vzhledem k mému hudebnímu nadání, že budu hrát taky. Já byla proti. Jenže pak se stalo, že jsem byla v nemocnici a pak půl roku doma a šíleně jsem se nudila. Tajně jsem si půjčila taťkovu kytaru a v já písničce jsem si našla jak se drží akordy. Nikdo doma netušil, že se učím hrát. Až na jedné rodinné grylovačce se to profláklo a všichni byli strašně překvapení. Byla to fuška... hlavně naučit se do hraní i zpívat, ale podařilo se a dneska si můžu dovolit vystoupit i před lidma a nestydím se za to co umím.

Já a moje úžasná kytara - v pozadí ségra rudá jak rajče :-)

Co vy a hudební nástroje? Ovládáte nějaké?

Knížky, které mě ovlivnily...

...a které vám doporučím, protože si myslím, že jsou fakt super!

Anička malířka (Eduard Petiška)
Krásná dětská knížka. První knížka, kterou jsem přečetla sama celou. Pak jsem všude malovala "Nedělní" žlutou kočku, protože mám sklon chovat se jako hlavní (nebo jiné) postavy knihy.

On je fakt boží! (Lousie Rennison)
Zfilmovanou knížku jste mohli vidět minulý víkend v televizi. Filmové zpracování se mi nelíbí. Je to knížka, kterou jsem si koupila někdy v šesté třídě a četla jsem ji o té doba hned několikrát. V podstatě ji čtu pokaždé, kdy jsem nemocná, protože Gege a jejího kocoura Anguse miluju! Její příběh je story šílené puberťačky, která se snaží dospět v mladou maddame a získat lásku svého pana Božského. Proč? Protože On je fakt boží :-)

My děti ze stanice Zoo (Christiane F.)
Tak tohle už je záležitost, kterou asi každý zná a kterou by měly povinně číst děti/dorost/teenageři. Je to autobiografická knížka, která zachycuje život jedná mladé feťačky. Je zde úžasně popsané prostředí, kde se příběh odehrává. Knížka vás dostane svým pohledem na věc. Budete prožívat každý další vpich, každý absťák... v návaznosti na knížku doporučuju shlédnout taky film Trainspotting.

Saturnin (Zdeněk Jirotka)
Tak tuhle knížku naprosto miluju a když umývám nádobí, tak si ji pouštím jako audio knihu. Vždycky si říkám, že bych chtěla v téhle době žít. Miluju ty jejich úžasné hlášky... jsou tři druhy lidí... první, když před něj v poloprázdné restauraci postavíte mísu koblih neudělá nic... druhý, když tu mísu uvidí, tak jej napadne, jaké by to bylo, házet ty koblihy po lidech... no a třetí typ? ten ty koblihy popadne a začne je házet do ostatních návštěvnících restaurace... bojím se, že Saturnin je ten třetí :-)

Muž, který sázel stromy (Jean Giono)
Krátký příběh o tom, jak se usilovnou a neustálou snahou může obyčejnému člověku podařit obnovit vyschlou krajinu, která bývala jeho domovem. Sázením stromů může být i vaším smyslem života.

Hrdý Budžes (Irena Dousková)
Prvně jsem toto dílko zaznamenala kupodivu jako divadelní představení v hlavní roli s úžasnou Bárou Hrzánovou, které rozhodně doporučuju ke shlédnutí. Budete u toho brečet smíchy, to vám garantuju! Není to právě knížka do vlaku nebo na cesty, protože se po vás všichni budou koukat, čemu se furt tak řehtáte.

Sedm let v Tibetu (Heinrich Harrer)
Tahle knížka mi dělala společnost tři týdny v nemocnici a hlavně na JIPce. Příběh je o horolezci, který se pod německou vlajkou snaží zdolat horu Nanga Parbat, jenže přijde válka a on je uvězněn v intervenčním táboře. Rozhodne se uprchnout, ale kvůli politické musí utíkat přes Tibet, kde nakonec zůstane na sedm let. Možná znáte i film Sedm let v Tibetu, kde hraje Brad Pitt (a je tam zatraceně sexy).

Stalo se mi všechno (Eva Urbaníková)
Tuto autorku jsem objevila docela nedávno a jsem za ni ráda. Líbí se mi všechny její knížky, ale tahle nejvíc. Je čistě pro ženy, o ženském myšlení, ženském přátelství a problémech v manželství. Já to dělám tak, že si ji přečtu, naštvu se na manžela Kataríny, dočtu a odložím.... a až zase zapomenu o čem to vlastně bylo, zase ji začnu číst a zase jsem naštvaná. Takhle už to jde asi 5 let a pořád mě to baví.

Je mnoho dalších knížek a autorů, které se mi líbily nebo mě nějak ovlivnili. Hlavně těch autorů je hodně, ale o těch zase někdy příště... znova, teď vypněte PC prosím, ať nebolí vás hlova :-)

A co teď čtete vy?

PS: já se teď prokousávám Účastníky zájezdu a volám léto!!

Bez čeho se neobejdu...

...pomineme-li klasiku rodina/přítel/láska/zdraví/peníze....

Můj život je plný věcí. Někdy mám pocit, že všechny věci, které vlastním by vydaly i na několik normálních životů, ale nebojte se, nejsem jako ti lidé co je ukazují večer na primě = Po krk v odpadcích :-) Ale s hromaděním věcí mám jisté zkušenosti (sbírání kamínku/zapalovačů, které spotřebovávám do teď/kytek, které nemám kam dávat a podobně). Bez čeho se ale neobejdu?

Časopisy
Tak v této oblasti mám poměrně široký záběr. Celkem pravidelně si kupuju Ženu a život, protože si pak připadám víc jako žena :-) Taky mám pravidelně ve schránce Dietu. Předplatné jsem dostala loni k narozeninám od rodičů (ze samé radosti, že se sebou konečně něco dělám a že je to taky konečně vidět). V knihovně si vybírám ty dražší časáky, které kdybych si kupovala, by mě asi zruinovaly - takže Elle, Mariane, Maxim, Runner, Koktejl nebo cokoliv co má aspoň trochu zajímavou obálku (a ano i Cosmopolitan a Joy). U mně doma jsou časopisy všude: v nočním stolku, kdyby se mi nechtělo v noci spát, v kuchyni než se uvaří čočka, v obýváku když má přítel v telce fotbal.... jediné místo, kde časopisy kupodivu nemám je záchod :-)

Exterňák
Externí disk = hudba, filmy a seriály. Noťas mi hraje od rána do večera a seriály se musí jednou za čas obměnit stejně jako hudba či filmy. O seriálech a filmech či hudbě, které mám ráda se určitě někdy zmíním v samostatném článku ;-) Hardy, jak přezdívám svému terabajtovému miláčkovi, má sice obrovskou kapacitu, ale všichni víme, kolik zabere jeden díl Super drbny, že?

Notebook
To je mé spojení se světem, neb kamarádky se mi nějako rozprchly do světa :-( Noťásky mám dva. První velký (19´´) jménem Elvis je teď na převýchovu u rodičů, kteří mají jenom stolní PC a druhý prcek (který mám sice už víc než rok, ale stále nemá jméno) mě teď doprovází všude možně.

Kukuřice
Zeptejte se kohokoliv v mém okolí, nejlépe mého přítele a všichni (hlavně můj přítel) vám řeknou, že jsem bezkonkurenčně největším žroutem kukuřice na celém světě. Moje průměrná spotřeba je cca půl až kilo denně. Je to totální závislost! Rozpustím pěkně máslo na pánvičce, nasypu mraženou kukuřici, počkám až povolí a pak už ji jen trochu osolím a zblajznu. Božská mana!

Kytky
Pro informaci: Mám malé parapety! Kdyby byly větší, měla bych kytek mnohem víc. Mám doma dva ibišky (jeden havajský a jeden neurčitého druhu neb mamce už dvacet let nekvetl, tak tajně doufám, že mně se podaří zázrak a pokvete mi), tři orchidejky (růžovou, fialovou a bílou - vypadá to, že mi konečně po dlouhé zimě vypustí šlahounky s kvítky), fikus, mátu, meduňku, petrželku, Dobromysl, kaktus, Zelenec, vánoční kaktus, brambořík (který kdysi krásně kvetl a pak se něco zvrtlo), fialku a nakonec ještě jeden zelenec a hiacint :-) Neustále něco zasazuju, rozsazuju a rozdávám neb už to nemám kam dávat.

Knížky a knihovny
Miluju knihovny! Knížky doma moc nemám. Možná nějaké encyklopedie, které jsem dostala jako malá od rodičů, ale žádné romány nebo tak něco byste u mě hledali marně. Mám totiž kartičku do knihovny, takže plně využívám jejich služeb. Chodím tam i dvakrát týdně i když ty knížky, které mám doma ještě nemám přečtené. Prostě mě tam něco táhne. Poklábosím s Béďou, probereme, co je nového, vybereme další knížky a já abych pomalu začala jezdit s lodním kufrem, protože si knížek půjčuju stále víc. O knížkách podrobněji taky někdy jindy.


...těch věcí je samozřejmě víc a já se o nich budu postupně zmiňovat, protože jsem zjistila, že mi dělá radost psát o věcech, které mám ráda :-) Ne jen cvičení, hubnutí a cvičení!

A bez čeho se neobejdete vy?

Volám jaro...

...všemi dostupnými prostředky :-)

Dneska jsme konečně po dlouhé, dlouhé, dlouhé době mohly trochu uždibnout z jara, i když zítra má údajně zase pršet. Sluníčko svítilo celý den (který je stále delší a delší) a hřálo jako za mlada. Bylinky na parapetu jako by se už taky nemohly dočkat a natahovaly se k paprskům jak jen se dalo (připadá mi, že obzvlášť Meduňka mi dneska rostlo přímo před očima). A když už bylo tak úžasné počasí, tak jsem se rozhodla přivolávat jaro všemi dostupnými prostředky...

Nehty
Z tmavě zelené manikúry, která moje nehty okupovala už příliš dlouho jsem přesedlala na jarní krémově-růžovou variaci se štrasovými kytičkami. Zase jsem sjednotila barvu kamínků na prstýnku od milého (o kterém si babička stále myslí že je zásnubní a pořád po mně spiklenecky pokukuje jakože kdy už budou vyzvánět ty svatební zvony :-)

Pleť
Protože mě hned ráno slunce šimralo po tvářích, musela jsem jim dopřát trochu víc péče než dostávají každé ráno. Začala jsem peelingem a pak výživnou maskou. Ať se tvářičky červenají a zmizí jim ten šedavý nádech. Musím si ještě užít posledních pár dní bez pih.

Vlasy
I když jsem teď doma jako správná domácí puťka, rozhodla jsem si vlasy nestahovat do culíku jak to mám ve zvyku, ale vyčesala jsem si drdol a barevnými sponkami - květinovými, ať aspoň něco kvete.



Když jsem tohle všechno dodělala, vylezla jsem si na balkon zakouřit. Stála jsem tam a nechala na sebe působit to nejlepší antidepresivum na světě. Překvapilo mě kolik sousedů sluníčko vylákalo ven.

Co jste podnikali vy?

Sedím na konári a je mi dobre

...tak nějak teď žiju.

Prostě proplouvám, nikam nespěchám a je mi fajn. Po dlouhé době zase dobře spím (a nezdá se mi ani o cvičení a o hubnutí a jídle). Nestresuju se. Nehledám blogy s tématikou cvičení nebo hubnutí. Chci zase cvičit protože mě to baví a uklidňuje a ne proto abych si splnila nějaký šílený úkol, který jsem si vymyslela.

Hledám práci a snažím se být v pohodě. Dělám si život krásnější a veselejší. I můj přítel už si toho všiml. Řekl mi, že jsem poslední dobou nějaká spokojenější.

A tak to má být :-)