Každý dobře ví, že když je vám těžko po těle, tak nejlepší, co můžete udělat je, že si dáte pořádný domácí vývar. No ale co když je vám těžko na duši? Tak je tady pro vás Slepičí polévka pro duši (a je jedno jestli první nebo poslední díl).

Po tom, co jsem se přestala učit na státnice, tak mi dost dělalo problém číst si jen tak. Z toho věčného čumění do skript jsem tak zblbla, že to prostě nešlo. Písmenka mi splývala a nedávala smysl. Teď se konečně něco zlomilo a já můžu konečně otevřít ty haldy knížek, které se mi nahromadily a na které jsem neměla čas.

První jsem sáhla po Urbaníkové a její knížce Příliš osobní známost. Tu můžu opravdu doporučit komukoliv. Někdo možná řekne, že to je taková ta blbá "ženská" literatura, ale ten příběh je tak silný. Četla jsem ji už podruhé a pořád se mi stejně líbila. 

Jako další je na řadě zase Urbaníková, kterou jsem musela "vyrvat" z rukou mamce, která se mi do ní pustila a nechtěla ji dát zpátky :-) Jmenuje se Stalo se mi všechno a je to autorčina prvotina. taky naprosto luxusní záležitost. Tu už čtu po čtvrté a pořád je stejně dobrá.

Do toho si po kouskách čtu právě Slepičí polévku pro duši 2. porci. Dneska mě naprosto nadchla jedna myšlenka z ní:

PRAKTIKUJTE NÁHODNOU LASKAVOST A NESMYSLNĚ KRÁSNÉ ČINY.

Když se nad tím zamyslíte, je to naprosto geinální, tak to zkuste :-)