Zezdechlačená

Dnešek je den vskutku prazvláštní.

Ráno jsme s přítelem vyrazili do Valmezu neb jsme dělali řidiče paní domácí. Při cestě jsme si ulovili jednu kešku (= přítel založil ruce s tím, že mu nejede GPSka, a tak to nemá cenu, zatímco já se po kolenou plazila ve sněhu po mostě). Z toho mám radost, protože jsme na žádné dlouho nebyli a to se musí napravit. Pořád plánujeme, jak na jaře/v létě/na podzim budeme jezdit na kole a sbírat kešky a ono furt nic.

Jenže ve Valu to šlo nějak podezřele rychle, takže už v devět jsme byli doma (momentálně běžně vstáváme kolem půl desáté, takže jsme jenom seděli, čučeli a chtěli upadnout ještě do postele). Celý zbytek dne už pak byl totálně válecí. Jediné k čemu jsem se dokopala bylo, že jsem poslala jeden životopis na nabídku práce, tak uvidím jak to dopadne.

Přesto, že už je skoro půl sedmé a tudíž čas, kdy usedám na rotoped, tak jsem ještě v posteli a koukám jak to té paní/slečně v Prostřeno! jde.

Jsem prostě zezdechlačená :-(