Dobré ráno dámy,
mile mě překvapilo, když jsem ráno otevřela stránky bloggeru a vykouklo na mě, že tenhle blog bude mít dneska tisícého návštěvníka/návštěvnici. Za to vám patří dík.
Dneska budu psát o tom, co se mi zase nahromadilo ve spíži a o tom, že to nemám kam dávat. Takže je to asi tak....teď mám praxi a v rámci praxe chodím po městě a sleduji, kde sídlí jaká firma, abych informačnímu centru udělala nový katalog firem. Jenže to znamená, že do těch obchodů musím zajít, a to zase znamená, že si v nich něco koupím (to není podmínkou informačního centra, to je prostě jenom moje slabost). No a díky domu už mi spížka přetéká hromadou různých vloček, semínek, sušeného ovoce a luštěnin... problém je, že z toho příteli už tečou nervy, protože najít pod tou mou zásobárnou dobrot brambůrky po kterých jde, je téměř nemožné (hlavně proto, že mu je záměrně dávám hodně dozadu, aby na ně nebylo vidět a aby mě tak nelákaly). Takže přítel zuří a já dál a dál nakupuji nové a nové dobroty, ze kterých mu nikdy nic neuvařím, protože sníst něco jiného než řízek a brambory je pro něj skoro hřích :-)Novinky v mé kuchyni
Nejhorší na tom všem je příchuť, která je tak odporná, že můj včerejší čaj (podotýkám, že byl sypaný, tedy ne zrovna levný) letěl do umyvadla ani jsem nemrkla. Cena tohoto balení v Albertu je 69,90,- a podle mě to byly vyhozené peníze.
Další v řadě je červená čočka. Tahle potravina mě lákala už dlouho, ale bohužel její cena byla vždycky tak nějak nad moje limity, co jsem ochotná dát za čočku. Většinou si kupuji čočku klasickou hnědou, kterou si dělám nezahuštěnou na kyselo (a většinou s vajíčkem a nebo výjimečně kouskem párku)Na červenou čočku se všude pějí ódy, tak uvidím jaký to je zázrak za 22,- (tentokrát byla mým zachráncem Jednota - nebo jak se to teď jmenuje). Chci ji vyzkoušet co nejdřív a už se na ni moc těším. Musím zapátrat u vás na stránkách, jestli tam někdo máte nějaký dobrý recept (jestli jo, tak mi prosím napište do komentů, ať to nemusím procházet všechno).
Lněné a sezamové semínko jsem v ruce měla už několikrát, ale vždycky to skončilo tak, že jsem usoudila, že k čemu by mi byly a do čeho bych si je asi tak přidávala. Jenže jsem pro ně využití nakonec našla. Protože je letos docela velká úroda jablek, tak jich máme doma furt hromadu... no a já si je strouhám, míchám s müsli a přidávám semínka, ale ty slunečnicové už se mi zajídají, tak jsem musela rozšířit svou sbírku...a taky trochu pozlobit Radima ;-)
A posledním úlovkem je burákové máslo v bio kvalitě. Nemám v plánu ho jíst každý den, to rozhodně ne, ale občas to nezaškodí. Měla jsem v ruce dvě různé pixle - jedno obyčejné ve kterém kromě buráků byla i nějaká chemie a přidané věci a hlavně cukr a pak pixličku v bio kvalitě za nižší cenu a jenom z buráků a s trochou soli. Volba byla jasná!
To mi připomíná, že jsem si ho dneska na snídani mazala na chleba s psylliem - Arizona. Za tu dobu co se sebou snažím něco dělat mám už pár různých chlebů vyzkoušených, ale tenhle je zatím asi nejlepší. Mým prvním úlovkem byl žitný chleba se slunečnicí, který byl jak když si mezi dva kusy kartonu dáte žervé a šunku a jíte...bléé!Tohle je prostě obyčejný chleba, ve kterém je přidané psyllium a semínka a vařený ječmen. Chutná prostě jako trochu lepší chleba, žádná pachuť, normální konzistence, a přijatelná cena - 22,- to se mi zdá rozumné vzhledem k tomu kolik stojí ty ostatní kartonové varianty chleba. Jinak v balení je asi 6 plátků chleba, takže mi to stačí +/- na týden, protože jinak pečivo moc nejím. Snažím se ho trochu odbourávat a když už ho jím, tak se vyhýbám bílému pečivu.
Odpoledne vám napíšu něco o tom, jak jsem o víkendu spálila asi 4 000 kcal a jak jsem včera byla na přednášce o Fair Trade...tak se těšte na další článek ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za koment :-*