Plná smělých plánů na cvičení po prázdninách jsem začala září tím, že všechny tak pracně získané dobré návyky (jako pravidelné jídlo a sport) jsem hodila za hlavu a dala se na žraní a lenošení. Jinak se to nazvat nedá. Kaju se za to, že už necvičím - jo, venku je zima a na kolo se mi nechce a protože je zima, tak se mi nechce ani do bazénu, kde je zima i v létě...bla bla bla... Já vím. Výmluvy, které nikoho nezajímají a neohromí.
Cha...jenže co teď? S obrovským strachem jsem vlezla na váhu a bylo mi až trapně, když jsem zjistila, že váha se skoro nehla. Ne, že by se nic nedělo (ono to bude asi tím, že s necvičením se svaly nabrané tak pracně zase odporoučely do propadliště dějin a na jejich místo se zase vrátil ovar (čti takovéto "třepací" maso). Takže váha si klidně na mě pomrkávala a moje tělo jako by křičelo, vidíš já se tady snažím, zuby nehty se držím na těch 78 kilech a ty se mi to snažíš celou dobu kazit.
Mám snad zahodit všechno to úsilí a zase v klidu kynout? I když už jsem dokázala shodit přes 6 kilo? Cože? To snad nemyslíš vážně... No tak tohle mi plus mínus táhlo hlavou, když jsem tak civěla na ten displej a říkala si jestli nejsem kardinální blb, když si takhle krásně podkopávám původně pevné základy zdravého životního stylu. No co si budu nalhávat, jsem!
Asi to muselo přijít, tohle září, aby mi ukázalo, co jsem dokázala a co ještě dokázat můžu.
Tak co myslíte? Dáte mi ještě šanci?
Nikdy není pozdě začít znovu cvičit :-), takže držím palce
OdpovědětVymazata děkuji za tip na stránku určitě to prozkoumám :-)
OdpovědětVymazat