Kalhotový gang u nás ve městě

Dobré ráno slečny,

musím vás informovat o věci, která se týká nejspíš většiny z nás (hubnoucích, cvičících či posilujících). Jako první ze dvou sester jsem měla právo zdědit matčinu postavu...k mé velké smůle se to rovná dědictví několika předchozích, dietami se trápících generací. Pro mě to znamená dost pomalý metabolismus a sklony k nadměrnému ukládání tuků na stehnech a břiše. Díky mami, díky babi! Babička se s tím celý život pere za pomoci různých diet, hladovek a podobně, ale o cvičení nemůže být řeč, takže je celý život nervní a obézní. Mamka zvolila cestu opačnou. Hodně cvičila, ale zase málo jedla. Proto ten zpomalený metabolismus.

Co mě ale na celé té prekérní situaci štve nejsou ani tak faldy na břiše a třesoucí se stehna...největší můj problém byl nákup kalhot. Sehnat si kalhoty, do kterých bych takzvaně vplula napoprvé, to byl pro mě sen, bohužel dost nesplnitelný. Nakupování kalhot byl pro mě vždycky stres. Asi dvakrát se mi podařilo ukořistit kalhoty v sekáči (kolem 150,-), ale v normálním obchodě jsem měla dost málo šancí. Přemýšlela jsem, že se kvůli tomu naučím šít kalhoty sama, ale na to jsem asi moc líná.

Mám prostě pocit, že v našem městě funguje nějaká kalhotová mafie, která dodává kalhoty jen jednoho tvaru. Dřív jsem měla problém je přetáhnout přes zadek (moje vina), později už i přes stehna (ty byly ale pořád stejné) a teď už je v některých případech nepřetáhnu ani přes lýtka. Tak mi někdo řekněte, jak to sakra šijou. To nechápu.

Naštěstí pro se ale včera můj drahoušek strašně nudil...nudil se tááák strašně, že ani neumyl nádobí a nenakrmil morčata :-) a pak ta nuda přešla v nečekanou aktivitu, aktivitu, kterou většinou spolu s výbuchem vzteku, že na mě po každém praní vypadne z přítelovy skříně kopa zmuchlaného oblečení...typujete správně...ON SI ZAČAL PŘEROVNÁVAT VĚCI VE SKŘÍNI!!! Sám od sebe se prostě zvedl a šel si uklidit ve skříni.

Začal dost chaoticky vyhazovat na jednu hromadu věci, které jenom potřebují vyprat a tu stejnou hromadu házel i věci, které chtěl vyhodit, takže nakonec ani nevěděl co kam vlastně patří. Na dně skříně (jediné složené ode mě, které zůstaly tak jak jsem je tam dala asi před půl rokem) ležely troje džíny. Začal se do nich cpát aby zjistil, že i když zatáhne břicho, tak se  do nich prostě nenacpe. Naštvaně je hodil za gauč a tam jsem po nich chňapla já.

a voiláá...já se do nich oblékla a zjistila, že jsou to ty nejfajnovější kalhoty, co jsem kdy na sobě měla. Nikde neodstávaly, nikde příliš neobepínaly a nikde nedělaly kapsy.

Poučení pro příště...nakupovat v pánském oddělení :-)

A co vy a nákup kalhot? Nebo máte nějaký jiný kousek šatníku, který nemůžete za boha sehnat?

BTW: KOLIKATERY KALHOTY SI MUSÍTE VYZKOUŠET, NEŽ VÁM JEDNY PADNOU?
Já tak patnáctery, minimálně!