Zmožená žena...aneb nejtěžší je se dokopat!

Nastíním vám můj včerejší pod večer, potažmo večer.

Přítele si vyzvedli kamarádi v pět odpoledne - šli na hokej. Já tam nechodím, protože tomu nerozumím, je tam zima a navíc z těch chlapů nic nevidím (jó fotbal - teda ta naše pralesní liga - to je něco jiného, tam se to hezky rostlýma chlapama jen hemží a k vidění je toho spoustu). Takže středeční odpoledne jsou zadána pro mě. Jenže....

....už je to zase měsíc, takže si asi dokážete představit ty stavy, ty chutě, ty nálady co se mnou včera odpoledne mávaly. A já malá, slabá (i když jsem si připadala jak těhotná slonice) jsem to prostě nezvládla. Rozdělala jsem si Milku s kousky karamelu (takovou tu malou šedesátigramovou), otevřela Coca Colu, pustila si Zoufalé manželky a bombardovala všechny na FB otravnými výlevy.... prostě jsem tomu nechala volný průběh.

Pak se přihnal přítel s kamarádem v patách a obsadili televizi, že tam je fotbal a taky tenis a že to prostě musí vidět, jinak to nepřežijou. Vytáhli citronové pivko a otevřeli brambůrky...no nejsou to žádní nezdvořáci, a tak mi nabídli... a já ve své nerozvážnosti jsem prostě kývla.

Večer už mě sžíraly výčitky svědomí. Znáte to, čokoládu zblajznete během pěti vteřin, ale vyčítáte si to ještě dva dny :-) Takže jsem se zavrtala do peřin s Dietou a spytovala jsem svědomí. Kolem desáté mě napadl ten spásný nápad, že si zítra (tedy dnes) zajdu na kondiční plavání. Budík jsem si přenastavila z 8:30 na 6:40 a šla si lehnout.

Ráno v 6:40 mi budík zazvonil. Posadila jsem se na posteli a zděšeně se rozhlížela, co se jako děje. Když mi došlo, že se mám vyhrabat z té vyhřáté postele a jít plavat do té studené vody, otřepala jsem se hrůzou. Pak mi to ale nedalo a šla jsem se chystat.

Je dvanáct hodin. Začínají mě pekelně bolet ruce (hlavně teda ramena), ale mám ze sebe naprosto úžasný pocit, že jsem to zase jednou dokázala a přinutila se něco pro sebe udělat i když se mi vůbec nechtělo.


Nakonec to bylo fajn a na večeři si udělám salát s tuňákem, tak!