Den 1 - Pátek

8:00
Tento den bude nejspíš rozhodující... I když je první. První z 30, které strávím cvičením s Jillian.

K cvičení s Jillian mě přivedla slečna Nikki, která ho doporučuje a sama si ho nemůže vychválit. Moc jsem tomu nevěřila, protože sama mám v počítači stažených několik takových videí s různými druhy cvičení a u žádného jsem moc dlouho nezůstala, tak uvidíme jak mě dokáže motivovat Jillian, potažmo slečna Nikki.

Takže na tohle se příštích 10 dní chystám:

Podložka už mě čeká natažená v obýváku. Doma nikdo není. A Jill je už na flashce, takže můžeme začít!!! Jo ještě bych zapomněla sporttester, který je pro mě důležitý pro porovnávání jednotlivých cvičení.

9:00
Tak a je to!

No, když jsem to video včera viděla, nepřišlo mi to moc obtížné. Chyba! Přesto, že jsem si protrpěla školní hodiny kondičního posilování, tak mě tohle fakt dostalo. Říkám si: Pár sklapovaček, pár kliků a nějaké ty výpady...ts ts ts, to je přece v klidu. Velký omyl! Potila jsem se jako prase (a to bez nadsázky). Za půl hodiny ale bylo odcvičeno, a přestože jsem měla sto chutí to v průběhu málem vypnout, neudělala jsem to. Chci to dotáhnout do konce. Aspoň něco!

Po vzoru ostatních holek přidávám hodnoty sporttestru:

Čas: 27 min
Průměrný tep: 131
Spáleno: 234 kcal

A až teď jsem si všimla, že jsem se blbec nepodívala na hodnoty v jednotlivých zónách. Sakriš!

No nic je čas na svačinku ;-)

15:00
No tak jsem se dosmála. To bylo ráno keců, že bych si to dala ještě jednou. Chachacha! No, ale zase taková sranda to není. K ranní Jill mám za sebou ještě odpolední kolo - co by rychlý a levný dopravní prostředek od nás na Vsetín - a jenom skuhrám. Chvíli jsem se rozseděla a už nezvednu ruce :-)

Kolo
Čas: 47 min
Průměrný tep: 135
Spáleno: 407 kcal (a bývalo to víc, hmm)

Lepší než bych čekala

Cestou domů jsem se stavila v DM a vyzkoušela tolik vychvalovanou proteinovou tyčinku z DM. No musím uznat, že za těch 15,- to stálo. Je fakt výborná a aspoň vím, co si příště dám až mě bude honit mlsná. Chuťově bych ji přirovnala třeba k Mars. Rozhodně je ale míň sladká.

Určitě si najde místo u mě v batohu, protože ráda a často zapomínám na svačinky, a pak se přistihnu jak lítám po nákupech a kručí mi v břiše až jsem z toho nevrlá.


Dnes tedy po dlouhé předlouhé době přiznávám, že mě bolí svaly snad všude a snad poprvé v životě jsem za to nesmírně ráda, protože vím, že jsem pro sebe něco udělala... a to něco bude mít už brzy výsledky ;-)

Nejdůležitějším hnacím motorem pro mě však stálé zůstává to, že chci sobě něco dokázat. Ne někomu jinému. Sobě chci ukázat, že to dokážu. Konečně mi došlo, že dělat pro někoho jiného je blbost. Že to nefunguje, protože v momentě kdy si například přítel po měsíci vašeho snažení nevšimne, že se něco děje, to s vámi zatočí a seknete s tím, ale když to děláte pro sebe tak je to úplně o něčem jiném.

Ráno jsem taky přemýšlela, jak to udělám přes víkend. Jestli cvičit a trapčit před přítelem, a nebo se na to vyprdnout a začít až v pondělí, kdy on bude v práci. Rozhodla jsem se nevzdat to hned druhý den. Třeba se i nechá vyprovokovat a zacvičíme si spolu.

Uvidíme, uvidíme, uvidíme... každopádně zítra pokračuju a už se na to těším.

Hezký zbytek dne přeje

vaše Maddean