Den 15 - Pátek

Dnes jsem z celého dne úplně zmatená. Asi tak... teprve ve dvě odpoledne jsem zjistila, že je vlastně pátek a že tedy přítel zítra nejde do práce. Ten volný režim mě mate... a nebo je to jednoduše tím, že každý den, víkend nevyjímaje mi začíná kolem sedmé ráno snídaní, pak chvilku spočnout kouknout na Snídani s Novou nebo něco pošuchtat v kuchyni, no a pak hurá cvičit. A asi proto neregistruju to, že je víkend, protože víkend nevíkend vstávám v sedm.

No ale to je dost jedno, tak jsem nevěděla že je pátek, a proto mě celý den překvapovalo hodně věcí. Ale to už je taky za mnou. Upřímně sama cítím, že tenhle článek začíná být dost pomatený :-)

Hmm zkrátka a dobře... v noci jsem se moc nevyspala a ráno se vzbudila úplně zmatená a zpocená, protože se mi zdály samé psycha. A tak jsem si seděla u snídaně, koukala na Toma a Toma a jenom zívala a zívala. Moje ráno pak pokračovalo stejně jako už bylo popsáno výš, ale s tím rozdílem že jsem pustila Jillian a po šesti minutách jsem to regulérně utla. Nešlo to! Prostě jsem nebyla schopná dělat, co po mě chce. Stála jsem tam i když jsem věděla co bude následovat a vůbec nechápala nic.

V deset jsem vyrazila do města pozařizovat si spoustu různých věcí - podotýkám, že v rámci očistce jsem jela na kole, abych neměla výčitky (i když jsem věděla, že tak jak tak si to odcvičím pozděj, že mi to nedá). Po hodině pobíhání po městě - kdy jsem si vlastně kromě časopisu a fleesové vesty na podzim nic kloudného nekoupila - jsem fičela zase na kole domů. Oči navrch hlavy, že to se mnou někde praští - zase nějaké divné tlaky nebo co. Odpoledne jsme s přítelem jeli zase do města a pak pro to jeho kolo, které je mimochodem úžasné. V rámci vyzkoušení jsme museli ujet dalších pět kilometrů do kopce (i když vidina, že to pak pojedu zpátky stejnou cestou = nehnu ani brvou - což se taky stalo)... no myslela jsem, že po tom, co už mám naježdíno mu jenom ukážu záda, ovšem opak byl pravdou a přítel mi dal pěkně na prdel a ještě mě v nejhorším bodě toho krpálu dorazil tím že mi řekl, že jede jenom na "půl plynu". Zabít málo! :-)

A už se dostáváme do konce téhle prapodivné historky o tom, co jsem celý den páchala... Je půl desáté, pátek a já si nedávám víno, abych se naladila na bujarou páteční noc. Ne, ležím v posteli a koukám na pitomý český film, který mě nebaví a navíc ho nechápu a nepřipadá mi vtipný (možná proto, že ho nechápu). Zkrátím to, jsem utahaná jako kotě, takže už vás nebudu otravovat.

Dobrou noc a krásné sny :-*

To přesně vystihuje to, proč jsem ranní cvičení vzdala :-)

Ale nakonec vám ještě slíbím... zítra vám napíšu méně zmatený článek o tom, co měli v koutku se zdravou výživou a co jsem z toho vykouzlila v kuchyni já ;-)