Den 9 - Sobota

Překonala jsem sama sebe. V momentě, kdy mi v hlavě začaly nabíhat různé "nápady" jak dneska cvičení ošulit, jsem to típla, nahodila si svůj cvičební úbor a pustila Jillian do svého obýváku. Zase mi to vyšlo tak dobře, že přítel spal, takže jsem neměla diváky. Opravdu jsem na tohle svoje rozhodnutí změnit zažitý vzorec chování - tedy hledat výmluvu, když se mi do něčeho nechce - pyšná. A myslím, že právem. Tohle je ten moment, kdy se měním nejvíc.

Trocha běhací inspirace. Už se těším až budu mít docvičenou Jillian a začnu s běháním. A protože mě to tak hrozně láká, možná ani nebudu čekat až budu mít docvičeno. Uvidím jak mě to bude ničit.

V pondělí začínám s fází 2, tak jsem zvědavá jestli mi to bude dávat tak zabrat jako první fáze první tři dny. Nejvíc se těším, že na sobě Jillian a její asistentky budou mít konečně nějaké jiné oblečení. Dneska už jsem to zvládala v pohodě. Je to až neuvěřitelná jak rychle si tělo zvykne. Hlavně je celkem s podivem, že jsem to vydržela a opravdu cvičím každý den. Sama jsem tomu moc nevěřila... respektive nikdy bych tomu nevěřila, ale teď... Je to jinak! Ještě dva týdny a stane se z ranního cvičení návyk. Akorát pak budu muset vymyslet jak to udělat až budu mít praxi, kam budu chodit na osmou ranní. Asi budu muset vstávat v šest :-) Nebo budu běhat po práci.

Hlavně něco dělat!!