Den 6 - středa

8:30
Dnešní den mi začal nečekaně brzy. Přítel ráno odchází kolem čtvrt na šest do práce. Já měla za to, že už spím hrozně dlouho od doby co jsem zaregistrovala, že je pryč, a tak jsem se vyhrabala z postele. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem v kuchyni zjistila, že ještě není ani šest. Tak jsem si sedla a čekala a přemýšlela. Jdu totiž dneska k doktorovi. Jenže až před desátou. Budík byl nastaven na 7:30, takže jsem měla skoro celé čtyři hodiny před sebou... a co dělat? Copak jsem mohla začít vysávat, což by bylo nejvíc potřeba? V šest ráno? To by mě asi sousedi pochválili. Cvičit potichu se naštěstí jakž takž dá (ok, až na jumping jakcs a ostatní poskakování - vždycky dupu jako slon, v šest ráno nevyjímaje), takže volba byla jasná. V sedm bylo odcvičeno, jenže pořád málo hodin na vytí vysavače. Šla jsem si udělat snídani. Po včerejším fiasku - a obrovském hladu - se slanou snídaní, jsem se vrátila ke své tradiční sladké variantě. Vyhrála to ovesná kaše, kterou miluju. Byla to famózní mňamka!

Ze cvičení mám stále lepší a lepší pocit. Je to mazec, takhle se zlepšit za necelý týden. Dneska už se mi podařilo odcvičit skoro všechno až na ty poslední zabijácké sklapovačky. To fakt nedávám. Tak možná desátý den. Zítra mě čeká den u přítele a odpoledne jedeme ke mně chystat oslavu narozenin. V pátek ráno si dám brusle a pak Jillian. Chci vědět jestli když se rozehřeju při bruslení zvládnu pak líp kardio ze začátku, protože to mi ještě trochu dělá problémy - než se rozjedu.

11:00
To byl zas jeden z těch mých geniálních nápadů, které mě občas napadnou. Většinou když se nemůžu rozhodnout jestli být za sportovce a jet k doktorovi na kole, a nebo být za dámu a jet busem, ale za to hezky oblečená.... pak to tak vypadá. Vymóděná jsem sedla na kolo v páskových sandálkách. Nic horšího jsem snad v životě nezažila. Fakt jsem měla strach, že někomu spadnu pod kola... a to nebylo moc příjemné.

20:00
Dnešní kolo = neskutečný záhul. Protivítr jak prase. Makala jsem jako ďábel, tepy lítaly nahoru dolů, kalorie se pálily jedna radost. A taky se mi cestou zpátky podařilo znovu trhnout můj osobáček v časovce - 26 minut - a to se vyplatí. A teď mě proto nejspíš škube v achylovce. Chachacha... to chci vidět zítra to hopsání s Jillian.

Cestou tam:
čas: 50 minut
průměrný tep: 127
spáleno: 386 kcal

Zpátky:
celkový čas: 42 minut
tepy: 140
spáleno: 396 kcal

...a to je mazec, protože cesta zpátky je z kopečka, takže logicky by to mělo být míň, ne víc. Wow! Ale svaly na stehnech mě celou cestu pálily jako čert a i teď mě docela slušně bolí. Teď se začínají přidávat i kolena a achylovka, tak uvidíme co zítra. Asi si sjedu do knihovny půjčit něco motivačního na čtení, ať to líp šlape.

Tak si užijte krásný zbytek večera dámy :-)