Prostě a jednoduše.
Cvičení mi začalo připadat hrozně jednotvárné. Každý můj den byl jak přes kopírák. Ráno vstanu, nasnídám se, zacvičím si, pouklízím, navařím, pak přijde přítel z práce, chvilku kecáme, jde si lehnout, sedím a čučím na telku a čekám až milý vstane, koukáme na Ulici a v deset jedeme spát.
Včera jsem si uvědomila, jak mě to hrozně ubíjí. Ze začátku jsem z toho byla nadšená... jak mi všechno jde, jak se mi daří. Pěkně pomalu si hubnu. Už nekoukám na váhu - no ne úplně, sem tam mě to ještě zajímá - ale měřím se nebo prostě věřím malým kalhotám, které jsem ještě před půl rokem neoblékla. Ale vyprchalo z toho to, co mě naplňovalo. Motivace. Chuť něčeho dosáhnout...
Nechápejte to tak, že se cvičením končím... To ne! Jillian dokončím i kdyby mi ty záda měly upadnout (jeden z důvodů proč už dva dny necvičím - bolest zad a nohou, totální vyčerpanost - něco holt dělám špatně). Přece to nevzdám týden před koncem. Nenene! Tohle dotáhnu dokonce.
Problémem je a vždycky bylo to, že u ničeho dlouho nevydržím. Mým největším úspěchem bylo, že jsem se sama naučila hrát na kytaru. To jsem tak moc chtěla, že jsem byla i trpělivá, když mi to nešlo - ne jako když jsem se teď rozhodla, že se dám na pletení z papíru a po půl hodině košem mrskla po příteli, který mi jej nechápavě hodil na hlavu s tím, že "to je jako nějaká hra nebo co?"
Poslední dva dny mám chuť přečíst si něco zásadního, co mě někam posune - jako když jsem četla Alchymistu (Paolo Coelho) nebo Malého prince - taky na mě jde podzim. Což znamená, že začnu vytahovat svíčky, které se pak válí všude, začnou mě lákat různé rukodělné práce (například už druhý rok háčkuju šálu, která se mi ani moc nelíbí a už dva dny drhám náramky) a taky k tomu všemu patří odpolední čaje na balkoně a přemýšlení nad tím, co všechno si na jaře zasadím (ať už se jedná o bylinky nebo ředkvičky) - tím moje zahradničení většinou i končí.
Se sportem tedy nekončím. Kolo určitě nechci vyřadit. Jenom potřebuju zvolnit. Na chvilku vypustit.
A dneska si dám po obědě kapučínko s věnečkama... mňam!
A jak relaxujete vy?
s věnečkama, ňam!
OdpovědětVymazatJá zažila přesně totéž, Jillian je pro mě moc rutinní záležitost, já musim mít "vždycky něco jiného"
ale teda, našla jsem si plavání :D jenže je to prostě jiné, a od září zase začnou mé pravidelné tréninky tancování :)
To je přesně ono... je to super, ale cvičit to opravdu každý den jen na palici. Na plavání se zase chystám až začne být víc zima, protože když je takhle hezky, tak se mi v bazénu nechce trčet.
OdpovědětVymazat